Velká říjnová revoluce

Tak jak každý rok po roce 1949 se měla slavit velká říjnová revoluce. Naše máma vyfasovala nějaký peníz od otce a ta zakoupila dva lampiony.Jeden pro mne a druhý pro mou sestru Lídu. Nás napadlo,že je musíme odzkoušet a jediná tma byla pod manželskou postelí našich rodičů. Dopadlo to zle,velmi zle. Začaly hořet matrace a pak celá ložnice.Nás polomrtvé zachránil majitel domu,kde byl náš byt.Kluky Zdeňka a Jirku rovněž. Horší to bylo s dvočaty, o těch jsem už nikdy neslyšel. Nikdy mě nenapadlo, že by mohli  třeba umřít. Nikdo o nich neřekl ani slovo a já na ně zapoměl. Po požáru nás sbalila sociálka a odvezli nás v policejním autě po různých dětských domovech. Mne a Lídu na Kopeček a Jirku a Zdeňka do kojeňáku Olomouci Hejčín. Tím spadla klec nad naší rodinou. Naši neměli kde bydlet, po pár letech se rozvedli a já zůstal v děcáku. Co já se jako kluk nabrečel a nebylo mi to k ničemu. Z Kopečka mě odvezli do děcáku v Bruntálu ,potom babička od mámy dosáhla toho,že mě dali do děcáku v Olomouci Hejčíně. Kde skončila sestra a kluci o těch jsem až do svých 15let nevěděl. Tak pro nás skončily oslavy VŘSR.