Začalo to v mých 6letech.Narodil jsem ten samý rok jako sestra. Lída v lednu a já v prosinci 1949. Dalo by se říct dvojčata. Měli jsme jakesi nepochopení okolí na naše chování. Na Povlu otevřeli mateřskou školku a máma nás tam strčila. Mateřská školka to s námi vydržela týden. Rozbili jsme houpačku a neuměli se chovat při obědě.Vyhodili nás a nám nezůstalo nic jiného než žít na ulici. Naše útočiště byly bunkry z druhé války a rybník za zahradnictvím naší babičky Začalové. Ta se snažila přispět s moji výchovoua občas mě poslala s dědou na tržnici prodávat zeleninu.Jezdili jsme na traktůrku a to se mě líbilo. Bydlel jsem s rodiči v nájemním bytě 1+1,záchod na chodbě a okna do dvora. Krom sestry Lídy jsme měli ještě sourozence Jirku a malého Zdeňka.Tolik lidí ,táta to řešil tím,že chodil hrát do hospody karty.Dost často nás máma posílala pro něj. Vyřešil to tak,že koupil oplatek a sodovku a hrál karty dál. Pracoval u dráhy kde vykládal a rozvážel vagóny. Dělal přesčasy, aby vydělal nějaké prachy navíc. V kartách měl štěstí a za výhru nám vždy kupoval cukrovinky. Jestli si mám vzpomenout,měl jsem obrovskou radost když koupil nové pastelky a sešity do školy.Máma byla s námi v domácnosti a měla starostí víc jak dost. Spaní u nás bylo dramatické a pohodlné jen když měl otec noční směnu, spal jsem já a sestra vedle mámy a kluci v dětské postýlce. V druhé postýlce spali právě narozená dvojčata. Vůbec si to dnes nedovedu představit.
l.
