V dětském domově se o nás starali vzorně. Snídani, do školy přesnidávku, oběd a večeři. Ten kdo měl ještě hlad a to skoro všichni kluci,u podavácího okna na stoličce byla pětikilová plechová piklsla a v ní marmeláda a na okně pak nakrájený chleba. Každý si dal tolik co snědl. Největší požitek ze snídaně byly neděle.To jsme dostali kakao a k tomu vánočku namazanou máslem. Bylo to pravé máslo,žádný margarín. Chuť margarínu cítím dodnes , máma nás krmila margarínem a to každodenně. Dnešní margaríny, co se týká chutě jsou jiné, přijatelné a já se jimi krmím dodnes. Na vánoce jsme neměli kapra, to protože by s námi byl problém s kostičkama a to si vychovatelky nemohly dovolit. Byl pravý vepřový řízek a bramborový salát, ale bez majolky. Po večeři jsme každý dostali balíček,kde byl pomeranč,oplatek, hrst buráků a čokoládová tyčinka Kofila, oplatek byly vlnky. Výrábí se dodnes a to znamená, že je v oblibě stále. Po rozbalení balíčku jsme začali měnit, já buráky za oplatek a jiní pomeranč za čoko. Jednou jsem dostal pomeranč napůl shnilý. Bylo mě z toho smutno ,žádný další nebyl, tak mi kuchařka dala dvě jablka. Jako dárky pod stromeček jsme dostali společné dárky, různé stavebnice kopací merunu atd. Soukromý dárek jsem dostal od babičky Začalové, která si mě brala na pár dní o vánocích, velikonocích. Dávala mi jako dárek červené trenky,ponožky a přezůvky. K tomu koupila i nějakou knihu. Vzpomínám si na jednu,kterou jsem četl pořád dokola, byly to Starověké báje a pověsti. Takové veselé Vánoce.