Každý má rád Vánoce, někteří předstírají,že ne.To je na nich. Já se na Vánoce těším a to už jako dítě.U rodičů , si na ně nepamatuji, ale pak v dětském domově ano.Na večeři nebyl kapr, ale řízek s jednoduchým bramborovým salátem, bez majolky.Kapr ne,protože kuchařky měly strach z uvíznutých kostiček. Pak jsme dostávaly tzv. společné dárky a každý jeden vánoční balíček.V něm bylo jablko,pomeranč ,čokoláda Kofila, oplatek Vlnky a pár buráků k loupání. Když byl pomeranč nahnilý,pak se to nedalo změnit. Shnilý kousek jsme oddělily a zbytek sluply. Zbytek balíčku jsme měnily,někdo raději buráky a Kofilu,někdo zase oplatek a tak různě. Poté jsme měly vánoční besídku,kde i já si zahrál coby princ, později jsem hrál na trumpetu a někdo k tomu na klavír. Tak to byly moje Vánoce. Později,když jsem měl svoje děti,snažil jsem se o Vánoce,které by naše děti těšily a které by jim zůstaly navždy v paměti.