Jak vám přibývají roky ,tak vám přibývají recepty na prášky pro vaše nemoci , a bolesti duše.
Pro nás začíná týden v sobotu ráno. Je to doba třídění prášků pro mne a mou manželku Evu. Na ranní snídani si dám Mabron na rozhýbaní kloubů , nytroglycerín na rozhýbání tepen a cév, k tomu si dám něco na ředění krve, třeba Stacyl. A náš lékarník a v návaznosti na něj vyrobci léku se smějí a kapsy jim plní Pepa a Eva. K obědu si dám zase od bolesti kloubů Mabron anebo Brufen . A lékarník a vyrobci se stále smějí a plní kapsy.A to ještě není vše abych spokojeně spal a snížil hladinu cholesterolu, dám si Trittico a Mylan. Skoro všechny prášky snižují funkci střeva a tudíž musím něco na zácpu. A moje žena je na tom ještě o pár prášků hůře.
Výrobci léků málokdy vyrobí lék,který by nás zcela vyléčil, ale určitě se jim daří vyrábět prášky ,které z vás udělají závislými .Náš stát nijak moc nezasahuje do vztahu pacient a výrobce léků. Pouze jeho je gestem to, že určité skupině pacientů vrací peníze, když dosáhnou určitého finančního limitu. Mě se stalo vloni kdy mi za prekročení limitu vrátila pojišťovna něco přes tři stovky.
No když přežiju všechny ty dny týdne ,další sobotu si sednu a chystám na další týden prášky pro mne a mou manželku.
Taková je praškovaná story Pepy a Evy