Jak to bylo dál?

​V dětském domově jsem neměl kamarády. Stal jsem se samostatnou jednotkou. Jediný s kým jsem se trochu kamarádil byl cigán Mirek. Ředitelem v dětském domově byl bývalý lampasák, který bojoval pod generálem Svobodou a hodně nám o té válce vyprávěl. Naučil nás být pořádný a naučil nás čistit si zuby. On když byl v bojových podmínkách si je údajně čistil ručníkem a klackem. Také nám vyprávěl jak zachraňovali vězně v koncentráku, hodně toho napovídal a bůh ví co byla pravda a co si vymyslel. Jeho výchova vojenská a tresty řemenem a rukou. Jednou se nám podařilo ve škole rozbít okno,když jsme po sobě házeli jabkama. Ve škole jsme dostali rákoskou na otevřené dlaně. V domově nás ředitel pak obrovským vojenským řemenem na zadek. Jestli to bolelo, to teda jo. Ale asi jo,zasloužili jsme si to. Dětský domov byl umístěn v bývalé vile cukrového magnáta. Všude různé nástrahy komplikovaného domu. S Mirkem jsme jednou vlezli do větrací šachty a zasekli se tam. Zedníci museli bourat celých pět metrů zdi,aby nás osvobodili. A pak zase nářez vojenským řemenem. Ředitel,ale svými výchovnými metodami z nás udělal řádné lidi. Druhý ředitel ten s námi hrál roli hodného pána.Byl to slušňák každým coulem.