Máme po Vánocích

Mám Vánoce rád,ale to snad každý, pokud si vzpomenu,tak v první třídě jsem se sestrou dostal stejný dárek.Pastelky,blok a nějaké oblečení.Později od babičky zase punčocháče,trenýrky a balíček bonbónů,neloupaných buráků a k tomu dva poměranče a jablka.Večer jsem poslouchal rozhlas,kde se hrály vánoční koledy a písně a nějaká pohádka.Televize nebyla v každé rodině.Druhý den jsem chodil za kamarádem,aby jsme se navzájem chlubili dárky.On dostal soupravu vláčků,tranzistorové rádio a vůbec, já se neměl čím chlubit.Bral jsem to jako špatný žert mého životního osudu.Více mi však chyběla rodina.Měl jsem tři sourozence.Nevěděl jsem kde jsou,to až později.Sestra Ludmila byla u mámy a pomáhala ji vychovávat další již nevlastní sourozence.Pak umřela v pětatřiceti letech na srdeční slabost.Bratr Jiří byl také u mámy,pak se přestěhoval ve svých patnácti k tatovi.Umřel také,to když si vzal život,to z těch všech problémů mladého člověka.Pak jsem poznal bratra Zdenka,byl v tom samém domově a o sobě jsme nevěděli.V deseti byl u táty a pak se dal na dráhu světoběžníka.Zase jsem ho neviděl.Teď je vše jiné,mám svou rodinu a bratra navstěvuji na jižní Moravě.K vánocům dostávám,ale i dávám podstatně jiné dárky.Vánoce však jsou dobou vzpomínek a já jsem z nich smutný.