Kluci, co spolu žili 5let ,dostali nápad se sejít a odhalit těch uplynulých 50let. Změny jež nastaly po této době na našem vzhledu jsou nepochybně dost velké. Dříve hlavu plnou vlasů a bez vrásek obličej, bylo to co jsme dostaly do života po letech učení se dobrým mravům a tak vůbec. Ti co se už na škole projevovali jako studijní typ, bez problému dokázali vystudovat i vysokou školu. Já jsem se také přihlásil, leč to,že jsem se oženil s krásnou holkou a narodila se dcera mi dalo povinnost rodinu zabezpečit. Na Sepetné,rekreační středisko, se sešli skoro všichni co přežilo do věku 70let. A na večer se každý pochlubil tím co za těch 50let prožil a vybudoval pro sebe a svou rodinu. Od pilotů a ekonomů až po ty co vydrželi po celou dobu na šachtě. Jsem pyšný na to, že mé studium bylo společné s těmito klukama. Já tam nebyl a byla to chyba. Kdybych jsem se trochu snažil zabezpečit moje kozenky, ale to je kdybych. Je na čase, abych se i já odhalil a všem pověděl co já celou tu dobu dělal.
V dubnu 1969 jsem se jako první ve třidě oženil a v září se nám narodila dcera, silvestrovská dcera. Po červnové maturitě nastoupil na šachtu Rudý říjen jako praktikant a ten čas jsem strávil na středisku pro školení u chlapa co kouřil navpněnné cigára. Už po třech měsících ,na mou žádost , jsem šel do provozu. Dostal mě na hlídání a zaučení zkušený štajgr a po necelém měsíci chodil jsem už sám a já byl štajgr. A kdo byl víc. Je faktem,že vše co se dělo pod zemí ovládali parťáci, kteří určovali co bude prioritní a co bude dál. Vedoucí úseku, ing.Blabla si držel nade mnou ochranou ruku a ze záčátku toleroval mé nedostatky. Leč ,některé události na mě zanechaly psychickou újmu a pomalu mě docházelo,že šachta není to co bych chtěl dělat celý život. O tom,že na šachtě končím vlastně rozhodla moje žena, která jako první utekla zpět k rodičům. Já ji následoval po třech měsících a zbývalo dořežit akorát tu vojnu. O to se postarala tchýně,která pracovala ve Vojenské nemocnici a ta mě zbavila vojenské povinnosti. V Olomouci na mě čekali v Moravských železárnách a začal jsem na kontrole slévárny fitinků. Pak na peníze přiznivější byla funkce mistra na jaderně slévárny nových provozu. Díky,že se uvolnilo místo na plánování. Začal jsem na úseku operativního plánování pro slévárnu a obrobnu fitinků. Po tzv. revoluci a personální reorganizaci mi byl přidělen i úsek obchodního oddělení, prý co za zakázku přijmu ,tak si ji i naplánuji. V roce 1994 a kolauaci našeho domku, bylo dost Olomouce a stěhovali jsme se do Nové Vésky u Moravského Berouna. Začal jsem pracovat na soukromé farmě jako účetní a v roce 2003 jsem se zcela osamostatnil a čekal na předčasný důchod. Teď i manželka je v důchodě a díky mým čarovnému účtovaní jsem zapoměl na to,že budu jednou důchodce. Neplatil jsem si důchodové pojištění a tak důchod byl jen 10 a manželka jen 5ticíc a tak se nějak snažíme s tím vycházet.
Děti máme tři,jednoho kluka a .....,máme tři kozy, deset úlů, králíky a fenu Dixií. Jsme spokojeni a krom infarktu a bolesti kloubů to jde správným směrem. Kozy, chovám už 20let a včely jsem dostal od kamaráda ,který už nezvládal to množství svých úlů. Něco každý rok vydělám na prodeji medu a prodeji kůzlat a to stačí. Na roky prožité v Ostravě se mi ve vzpomínkách vrací a uvědomuji se, že to byl základ mého života. Ty roky s vámi ve škole a potom tam dole udělaly to co mě ujistilo, že mám život žít tak,aby mohl svůj život skončit s pocitem," nebylo to špatné."