Předpokládám,že je to konečné rozhodnutí. To tu už bylo nejméně dvakráte. Letos kozy porodily pět kůzlat a rostou a rostou. Když jsem opravil ohrady po zimě a povláčel louky došel jsem rozhodnutí, že kozy nebudou. Všechno v mém životě je jinak a úsměvů k životu je čím dále méně. Je možné vypadat spokojeně a nic necítit k událostem ,které nastaly. Po 51 letém spojení s osobou, kterou mám rád ,po událostech ve společnosti ,po ohrožení života všech po 65letech se mám tvářit o.k. Je možné to zkusit, ale už to nebude tak jisté jako dříve. Ohrady zbourám, stodolu uklidím a má přízeň zůstává na včelách a mojij feně Dixií. Řekl bych hurá do toho, ale jen potichu pravím " buď osude milostiv svým žijícím " Kdyby mě náhodou napadlo něco o kozách, buchnite mě po hlavě, dík.
