Vždy mě uchvacoval svět velkých i těch malých vynálezů, které pomohly svět posunout dopředu.Po deseti měsících jsem však objevil vynález,který se podařilo vytvořit pánu bohu.Je to žena, manželka ,milenka, vše ženského rodu. Nás muže žena dokáže pobláznit jako milenka,jako manželka a někdy i jako tchýně. Ženy jsou nám osudem v celém našem žití. Ve dvanácti letech milujeme spolužačku, sousedovic dceru a někdy i naši učitelku. Ve dvaceti se naše počty žen zúží na ty,u kterých se dá už předpokládat, že budou provázet nás životem. Já se zamiloval ve škole do Elišky, zrzavé holky, která si vytrpěla vysměchem svých spolužáků. Znáte to, ",,,zrzavá jak opice,...". Když jsem ji potkal po dvaceti letech, prodávala v Masně a už nebyla tak "ůchvatná...". Později na střední škole jsem se zamiloval do třídní učitelky, která tolerovala mé pozdní pondělní příchody do školy. A nakonec má osudová žena byla moje Eva. Malá sedmnáctiletá s tenkráte malýma prsama, ale pro mě jediná. Vydrželo nám to 51 roků. Během této doby občas zamračeno ,ale většinou to bylo fajn. Mnoho se událo, ale standartní žití rodiny splňovalo, co se od rodiny čekalo.Teď ji nemám a po deseti měsících jsem si uvědomil jak mi chybí. Provoz domácnosti se zbrzdil a moje "já to zvládnu" začíná mít trhliny. Teď se mi líbí 99 žen ze sta, A to je důkaz, že žena mi chybí, a to svou přítomností. Buď jak buď ,žena patří k muži to stejné je i opačně. Mějte se proto rádi, protože je to proti přírodě být samoten.