Máme vnučku, která nám dělá radost. Má však dny kdy tropí hlouposti. Jako například to s tou solí a cukrem. Mám rád šlehaný tvaroh v krabičce. Včera jsem si ho otevřel , pěkně jsem se usadil u TV a k sobě posunul cukřenku. S cukrem je ten tvaroh vynikající. Jenže ,ten cukr v cukřence se jen jako cukr tvářil. Byla tam sůl a to jsem zjistil až po pozření prvního sousta. Fuj to bylo něco a protože jsem ten "cukr" dobře s tvarohem promíchal, mohl jsem ho vyhodit. To,že přehodila cukr ze solí bylo už potřetí. Nejdříve si to odzkoušel soused, který si osolil kafe. Pak jsme nemohli dosolit rýži, než jsme přišli na to, že je to cukr. Měl jsem dojem,že už to neudělá, ale ouha. Maruška má štěstí, že je moje vnučka a já ji mám rád. Je z vnuků nejmladší a tak si užívá.