Jak jsem doloval uhlí č.3

V roce 1969 jsem maturoval a díky tomu, že všichni byli naštvani na rusáky ,pomohlo mi to zmaturovat i ruštinu. Celou dobu jsem na průmyslovce procházel nejvýše za 4, i když jsem měl rád ruskou klasickou literaturu a tu jsem u zkoušek zmákl na jedna. Na podzim roku 1969 jsem na vlastní žádost z poskoka přešel na funkci důlního mistra. Je nutno podotknout, že nikdo si na mě nevyskakoval a spíše mi pomáhali ,abych byl ze mně byl dobrý důlní mistr teda štajgr. Dostal jsem revír ,kde byly dvě čelby a jedno rubání. Čelba je předek důlní chodby, kterou se dostanete k rubání,hlavní cíl havířského snažení. No a rubání tam se doluje uhlí.Na šachtě Rudý říjen byla rubání (sloje) o mocnosti od 80cm do 120cm. A v tomto prostoru havíři rubou uhlí. Ta těžší práce je rubat uhlí pomoci sbíječky,která váží cca 20kg, k tomu narubané uhlí lopatou naházet na pás atd,atd. Já jako štajgr jsem měl při fárání na sobě už modernější aku lapmu k tomu osobní záchraný přístroj a k tomu přístroj na měření metanu a kysl.uhelnatého. Každé pracoviště jsem musel dvakrát navštívit,změřit metan a kysl.uhelnatý. Potom zkontrolovat zda se dodržuje bezpečnost práce. Domu jsem mohl až vyfáral můj poslední havíř, takže mi ujížděl autobus.Chodil jsem na tři směny a ještě k tomu dvakrát do měsíce tzv.předfárání.To se provádělo ve dvou a v době maximálně tři hodiny před zfáráním havířů na pracoviště. Na to jsem musel obětovat dvě neděle v noci. Abychom to vše prohlídly ,rozdělily jsme se a každý měl úkol fárat svůj díl pracoviště.Jednou jsem fáral ve sloji kolem 80cm a zachytil se o měřící přístroj a nemohl se hnout ani nahoru ani dolu.V tom max. klidu bylo slyšet jak pracují stojky a lámalo se dřevo.A v tom strachu jsem se za cenu odřenin dostal z rubání a příště jsem byl opatrnější. Zažil jsem hodně úrazů,které jsem musel šetřit a poslední rozhodl o tom,že jsem ze šachty musel pryč. Jeden havíř skočil na pás a jeho noha se dostala do praskliny a pás mu utrhl nohu.Ta spadla do vozíku,u kterého jsem právě svačil. Za týden  jsem jel do nemocnice a tam s ubohým havířem sepsal poslední zápis z úrazu. Tak skončila má hornická mise, která mi dala poznání o poctivé práci havířů,kdy jakékoli zanedbání bylo oceněno úrazem nebo životem.

foto ze stránek www.zdarbuh"