Obě kozy zůstaly v karanténě takřka 3 týdny, další důvod pro držení ve stodole byla aklimatizace na nové prostředí. Bylo to v pátek, krásný sluneční den a ohrada připravena včetně zapojení elektrického ohradníku. Otevřel jsem jim cestu do ohrady a koukal jak perfekně zaběhly k ohradníku a hopky,hopky přeskočily jej a prchaly směrem do prostoru ohromné louky s rozměry cca 50ha. Dixií zaregovala, ale úprk koz byl tak nadšený, že neměla šanci je dohonit. Však ony se vrátí, kam by prchaly do neznáma. Uplynul ten krásný sluneční den, uplynul další slunečný den a kozy nikde, Až, až sousedka zazvonila na můj bezdrátový zvonek a oznámila, že mi určitě utekly kozy a že jsou nedaleko v javorovém lesíku směr Moravský Beroun. A opravdu, odpočívaly v tom lesíku a po mém příchodu jen mimochodem mi svým kukučem oznámily, nikam nejdem, bež pryč. Já vybaven kyblíkem ovsa a dobrým prosebným slovem lákal jsem je ke kyblíku s tím, že se mi podaří alespoň jednu, Ta druhá pak přijde sama. Jenže kámošky jako by byly chluché či co, vždy při mém přiblížením svou polohu zase vzdálily, Vzdal jsem to a jal se chlácholit sám sebe,že určitě sami přilezou za dobrákem Pepou. A nepřišly .