Rybaření na Hartě
Když jsme se nastěhovali do tohoto kraje,počal jsem zjišťovat kde se dají chytat ryby.A když postavili Slezkou Hartu,měl jsem jasno.Na přehradě mě učil rybařit přítel Honza Procházka ze Dvorců.Je to zcela něco jiného než jsem doposud poznal.Já do té doby zatím rybařil převážně na řece Moravě nebo na pískovně Poděbrady u Olomouce.Jde o to,že na tak velké přehradě musí mít rybář jasno o místě ,kde se bude rybařit a hlavně to,aby tam byly ryby.A to Honza věděl.Poněvadž byl čas na chytání dravců vypravil jsem se s Honzou na ně.On připravil nástražní rybky a já sebe a už jsme jeli na ně.Postroj k chytání štik vláčením jsem neznal a bylo zřejmé po hodině,že je to tak spávně.Ten den jsme na dvou místech nachytali snad dvacet štik.Tedy na to aby jsme mohli vzít nějakou domů byly jen tři.Další chytání s Honzou bylo vždy stejné a vždy úspěšné.To co jsem pak prožíval v chytání na přehradě když jse chodil sám o tom se nebudu zmiňovat.Nic jsem nechytil,byl jsem pro ryby na Slezké Hartě cizí element.
Rybaření na Kružberku
Já tedy začal jezdit na jinou přehradu,která je od Harty vzdálená jen pár kilometrů.Je to přehrada vedená jako nádrž na pitnou vodu, Kružberk.Tedy její část Lobník.Je to tam dosti hlídané a chytat tam může jen ten co má zvláštní povolení.Na Lobníku jsem už nachytal spoustu ryb a toto místo se stalo takřka domácí arenou na chytání ryb.Kaprů bylo za ty roky určitě tak třicet,cejnů metrák a ostatních ryb do tuctu.Měl jsem i možnost si vyslechnout pamětníka co se podílel na výstavbě přehrady.Byl to pan Gajdoš ze Staré Libavé,vyprávěl mi jak tam s otcem jezdil na přívýdělek s párem koní.Jezdili tam s kamením na hráz a podle jeho slov to byla pěkná dřina ,jak pro koně tak i pro lidi.