Když mě na podzim oslovil pán, který se věnuje chovu koz, zda nechci dvě kozy z jeho chovu, Nedával jsem této nabídce skoro žádnou naději. Před týdnem v sobotu zatroubilo před barákem auto a na korbě přívěsného vozíku dvě bílé české kozy. "Tak pane tady jsou ty dvě kozy a k tomu pytel ovsa a pytel suchého pečiva".
Nádherné už starší kozy ,dobře stavěné zkrátka české plemeno. Bílé a žádné míchanice afrických či jiných nepůvodních plemen. Honem jsem musel upravit ve stodole pro ně místo a zajisti vodu a nádoby na krmení.Seno ještě nějaké mám a kostku lízu rovněž. Ještě mě čeká obnova ohrazení pastvy a likvidace stařiny (po dvou letech). Dnes jsem je chtěl na pastvu pustit, ale počasí nechce spolupracovat. Napadl nový sníh a teploty pod nulou. Rovněž kozy nejsou ještě jak se říká přizpůsobeny novému prostředí a mám obavy, že by venku měly chuť zdrhnout. Počkám, počasí se umoudří kozy také.
Dixií je zatím pro kozy nepřítel č.1, ale to poddá.