Jak jsem doloval uhlí č.2

První poznání jak to tam dole vypadá jsem absoloval na šachtě Ludvík ,komplexu J.Fučík v Petřvaldě. Neměl jsem strach, ba naopak posedla mě zvědavost. Byl jsem v ročníku na Hornické škole na pět let. První rok v učňovském středisku a zbytek na průmyslovce. O prázdninách jsem měl měsíc povinné brigády na šachtě. Pracoval jsem pod dozorem zkušených havířů. Ti z nás měli srandu, už jen tím jak jsme vykuleni a neznalí havířské hantýrce.Tak například ,"Pepo podej mi fajsl". A já lítal po pracovišti a sháněl fajsl do doby než se dostatečně zasmáli a upřesnili "podej učen kladivo". Práce havířů byla těžká,především ručně namáhavá. Navrtal se "předek , či čelba" ,naládovala trhavina a bum,bác. Horninu odstranit a vzniklý prostor zabezpečit kovovou výstuží. Havíř naložil výstuž na ramena a tutéž musel jsem spolu s dalším učněm trhavým pohybem doručit na místo. Velké kameny se ještě tím fajslem rozbíjely a ručně nakládaly do vozíku. Při této práci jsem přišel k úrazu , kdy mi kámen rozdrtil ukazovák při nakládce do vozíku. Velmi těžká práce a měla z nás udělat chlapy. Všude tma , k osvětlení nám sloužil kahan,který vážil kolem 6kilo. Později jsme fasovali aku lampy ,světlo na přílbu a aku na pás na zadek.Na učňovském středisku jsme dostali kus kolejnice. Do pololetí  pomocí pilky na železo a pilníku vyrobit kilof. To je takové kladívko, které štajgr používal na kontrolu celistvosti horniny.Jo štajgr to je důlní mistr co měl na starosti 3 někdy 4 pracoviště. Zhruba 35 až 40 havířů.

skoro toto je kilof akorát delší násada, o kterou se štajgr opíral při chůzi

254